GUILLAUME APOLLINAIRE: PÁSMO Tím starým světem přec jsi znaven na konec Pastýřko Eiffelko jak bečí stádo mostů dnes Řecký i římský starověk se ti už přežily Zde antické se zdají být už i ty automobily Jen náboženství zůstalo docela nové jenom ono Zůstalo prosté jak hangáry v přístavu avionů Jediné neantické v Evropě křesťanství je Evropan nejmodernější jste vy ó papeži Pie A tobě brání stud když okna na tebe hledí Vstoupiti do kostela a jít tam ke zpovědi Čteš letáky ceníky plakáty jež zpívají hlasitě Toť dnešní poesie zatím co prosou žurnály sytí tě Jsou krváky po šestáku samé detektivní případy Portréty velkých osob a sterá různá záhlaví Viděl jsem dnes a jméno už nevím pěknou ulici Novou a čistou byla to sluneční polnice Šéfové dělnice a krásné písařky z bureau Z pondělí do soboty čtyřikrát denně tudy se berou Zrána tu třikrát tovární píšťala plačky zní Chraptivý zvon tu zaštěká k poledni Nápisy na zdech a tabulích štíty a vyhlášky Vřeští a štěbetají jak o závod s papoušky Mám rád tu pěknou ulici průmyslu a píle Ležící v Paříži mezi třídou des Ternes a ulicí Aumont-Thiéville. Hle mladá ulice a ty sám jsi jen malé dítě Tvá matka jinak než modře a bíle nešatí tě Jsi velmi zbožný a René Dalize tvůj nejstarší kamarád Má církevní obřady jako ty nade vše rád Je devět večer plyn stažen do modra tajně se kradete z ložnice Po celou noc se v kolejní kapli modlíte Zatím co věčná spanilá hlubina ametystná Oblévá navždy planoucí glorii Krista Toť krásná lilie již všichni pěstíme Toť rusovlasá pochodeň jež větrem nehasne Toť bledý a nachový syn bolestiplné ženy Toť strom vždy modlitbami všemi přetížený Toť dvojmocnina cti a věčnosti Toť hvězda o cípech šesti Toť Bůh jenž v pátek mře a v neděli vzkříšen jesti Toť Kristus který k nebi lépe než letci vzlétá Jemu náleží podnes výškový rekord světa Kristus panenka oka Dvacátá panenka věků v té on se vyzná A změněn v ptáka náš věk jak Ježíš nahoru letí Ďáblové v propastech zvedají hlavu by mohli naň pohleděti Praví že napodobí co uměl už Šimon kouzelník Křičí že zná-li létat má slouti záletník Andělé létají lehce kolem hezkého letce Ikarus Enoch a Eliáš Apollonius z Thyany Kol prvního letadla krouží u nebeské brány Uctivě pouštějí ty jež unáší Svatá Eucharistie Ty kněze kteří věčně stoupají pozvedajíce hostie Avion snáší se posléz aniž křídla složil Tu vlaštovek miliony nebeský prostor ožil Letmo se blíží havrani sovy sokoli naši ptáci Z Afriky přicházejí ibisi marabuti plameňáci Pták Noh jejž básníci a pohádkáři slaví V pařátech nese leb Adamovu kostru první hlavy Z obzoru letí orel a vyráží velký křik A z Ameriky došel malý kolibřík Z Číny sem přišli pihi pružní a nohatí Co mají po jednom křídle a mohou jen v páru létati Pak ejhle holubice duch neposkvrněný sám Jejž provází lýrovec a tisícioký páv A fénix hranice jež sama se zapálí V svém žhavém popelu vše na chvíli zahalí Sirény opustily své nebezpečné úskaliny A chvátají krásně zpívajíce všecky tři A všichni orel fénix i pihi z Číny Se s létacím strojem svorně pobratří Nyní ty kráčíš sám davem po Paříži Kol tebe stáda autobusů řvou řičí a víří Bolestná úzkost lásky hrdlo svírá ti Jako bys nikdy už se neměl lásky dočkati Kdybys žil v dávné době do kláštera šel bys bez prodlení Rdíte se studem když se sami chytnete při modlení Sobě se vysmíváš a smích tvůj plá výhní pekelnou Jiskřičky jeho zlatí života tvého dno Toť obraz visící ve stínu musea A občas přijdu na něj se zblízka podívat Dnes jdeš po Paříži ženy jsou krví znamenány Bylo to na sklonku krásy jen nerad toho vzpomínám Z koruny žhavých plamenů pozřela na mne Panna v Chartres Krev vašeho Svatého Srdce mne zalila na Montmartru Jsem z toho nemocen když slyším ta slova požehnaná Láska jíž trpím je má choroba tajná A obraz který tě posedl ti pomůže přežít úzkost a bdění Vždy u tebe dlí ten obraz jenž prchá k nevrácení U Středozemního moře jsi nyní na pobřeží Pod citroníky jež celý rok kvetou svěží S přáteli svými se projíždíš ve člunu Jeden je z Nizzy dva z Turbie jeden z Mentonu Sepií hlubinných se děsí oči naše A v chaluhách plují ryby obrazy Mesiáše Jsi v zahradě hospůdky v okolí Prahy Cítíš se zcela šťasten na stůl růži ti dali A místo abys psal svou povídku lenošíš pohříchu Hledě na mandelinku spící v růžovém kalichu V achátech Svatovítských zříš zděšen své vlastní rysy Na smrt jsi smuten byl v ten den kdy sebe v nich objevil jsi Podoben Lazaru kterého světlo drtí Pozpátku točí se ručičky hodin v židovské čtvrti A ty couváš ve vlastním životě pomalu Jda na Hradčany nahoru a poslouchaje k večeru Jak v hospodách české písně zpívají Hle jsi uprostřed melounů v Marseilli Hle jsi v Koblenci v hotelu s obrem na vývěsní tabuli Hle sedíš v Římě pod japonskou mišpulí Hle jsi v Amsterodamu s dívkou jež je ošklivá a tobě hezká se zdá Říká že se brzo se svým studentem v Leydech sezdá Tam najímají pokoje Cubicula locanda v latině Vzpomínám toho byl jsem tam tři dny a v Goudě neméně Jsi v Paříži od soudce vyslýchán Jak zločinec zatčen a do vězení dán V bolestných cestách i šťastných jsi proběhl kus světa Dřív než jsi postřehl lež a svoje leta V dvaceti láskou trpěl jsi a ve třiceti zas Jak blázen žil jsem a ztratil jsem svůj čas Na své ruce se už netroufáš podívat a stále chce se mi zaplakat Nad tebou nade vším co zděsilo tě nad ní kterou mám rád Uslzen vidíš chudáky emigranty odjížděti Věří v Boha modlí se ženy kojí své děti Jich zápach plní síň nádraží Saint Lazar Jako tři králové věří ve svou hvězdu v budoucí zdar Myslí že v Argentině se jejich osud změní A že se vrátí domů až nadělají jmění Jedna ta rodina si nese praporek červený jako vy srdce své Ten praporek a naše sny jsou stejně přízračné Někteří z emigrantů se zdrží a pobývají tu V brlozích ulice des Rosiers nebo des Écouffes Často jsem viděl je večer jdou se ven nadýchat vzduchu Zřídka se pohnou s místa jako figurky v šachu Nejvíce jsou to Židé a ženy jich s parukami Sedí bezkrevné a hlídají temné krámy Stojíš nad zinkovým plechem ve výčepu ochlastů Popíjíš mezi nešťastníky kávu za dva sous Jsi pozdě k ránu ve velikém restaurantu Zpívá se tančí pije se šampaňské Ty dívky nejsou zlé a mají své starosti přec I od té nejošklivější dost vytrpěl milenec Je to dcera městského strážníka prý z Cannes Nevím jaké má ruce jsou tvrdé a rozprýskané Mám nesmírnou soustrast se švy jejího břicha Pokorně dávám svá ústa ubohé dívce se strašným smíchem Jsi sám jitro přichází Mlékaři zvoní bandaskami v ulicích Noc se vzdaluje jako míšenka přesličná Toť Léa pozorná či Ferdina falešná A ty piješ ten líh palčivý jako života bol Tvého života jejž piješ jako alkohol Chceš domů pěšky jít a míříš stranou Auteuile Spát mezi svými modlami z Oceanie a Guineje Jsou to Kristové jiné víry a jiných bohoslužeb Nižší Kristové temných nadějí a tužeb Sbohem sbohem jsi ospalý Slunce uťatá hlava Se kuku kutálí Alkoholy (1913) (z francouzštiny přeložil Karel Čapek) Kaligramy (1918)